U nás to nakonec vyústilo v chaos. Ve škole měly být jakési zajímavé aktivity, pročež mládežnice chtěly do do školy. To chtějí ostatně vždycky. Dostaly velkou svačinu, tlusté nárazuvzdorné čepice a 15 minut jsem s nimi čekala na zpožděný vlak. Když už byly nějakou dobu ve vlaku, škola vyhlásila větrné prázdniny (před odjezdem na vlak jsem kontrolovala školní web a nic tam ještě nebylo).
S partou spolužáků si vyjednaly s průvodčí, že na nějaké zastávce přestoupí na vlak zpátky. Zlatí železničáři z různých vlaků a nádraží se obvolali a zajistili, že jim ten vlak ani v systému dnešních zpoždění neujel, takže se všichni šťastně vrátili a mládežnice za mnou přišly do práce. Právě jsem je odvezla domů.