tyjo, mám pocit, že nějakou masku si nasazujeme aspoň někdy všichni.
Pro mě je strašně osvobozující si na nic nehrát minimálně před svými nejbližšími...být sama sebou.
Jenže někdy nedávám najevo, že mám strach, abych chránila druhého, někdy nechci ukázat svůj stín
, za který se stydím, teď už jsem stíny "přijala",.
A myslím, že jsem byla otevřená k okolí hodně a vůbec hodně k partnerovi...až jsem tvrdě narazila tou otevřeností...pak jsem se chvíli bála se otevřít...a teď selektuju
.
Strašně nerada ale lžu, takže na přímou otázku odpovím, když odpovím, pravdu. Ale určité věci si (už) nechávám pro sebe.
A tajím to, co vím, že je pro mne důležité, a on by nepochopil, protože pochopit ani nemůže.