Ruth,

já vim

Ale snažím se na to podívat i z druhý stránky - beru, že se jeden cítí ukřivděnej a že ho to autenticky mrzí, ale jak píše Monty o tom lezení do zadku - když si představím dva sourozence, z nichž jeden z pohledu té matky jí projevuje náklonnost a dává jí pozitivní zpětnou vazbu, zatímco ten druhej to nedělá s pocitem, že by jí moc "lezl do zadku", tak mi nepřijde tak moc nelogické, že raději tráví čas s tím prvním (i když samozřejmě spravedlivé to není)