"Ale podle mě chce člověk na stará kolena hlavně konečně klid, čas na své zájmy a žít si po svém, ne sloužit do smrti nesamostatným dětem."

To má každý jinak. Moje tchýně (zlatá žena) je starací typ. Bylo dost těžké nenechat ze sebe udělat nesvéprávného invalidy, když bydlíme vedle sebe. Ono je to dost pphodlné. Švagr se švagrovou to přijmou rádi. Jak hlídání, tak ty obědy.
Ale není to zadarmo. Pořád si myslím, že by pro švagra bylo mnohem lepší, kdyby ho tchýně včas vykopla do světa. Ten chlap je to, co si představím pod pojmem lůzr....Takhle prošvihl ten čas zkusit si věci sám a "chybami se učit", později se větších změn bál a teď už je pozdě.
Jinak mi tchýně v krizi moc pomohla a my pomůžeme vždy jí (nebo tchánovi). Ale taková nonstop péče dusí.
Ale je také možné, že i na ní je toho moc. Jednak nedokáže říct ne a hlavně má pocit, že když mladým trochu vypomůže, budou víc zrelaxovaní a doma jim to bude víc klapat. Prostě se snaží zachraňovat.
A hlavně miluje vnoučata. Všechny. Možná přeci jen nejblíž má k nejstarší dceři. První vnouče a navíc vytoužená holčička.