U nás trvalé upřednostňování sestry, protože chudák nezvládá. Jí je tedy určena pomoc, já bych naopak měla fungovat jako vrba, které je možné se svěřit, jak je to vyčerpávající a jak má sestra nevychované děti a nevhodný způsob pečování o ně. To jsem utnula s tím, že když chce pomáhat, ať pomáhá, ale ať si mi nestěžuje.

Myslela jsem si, že míra pomoci je daná tím, že si ségra s mámou rozumí víc než já. To asi částečně taky, ale hlavně ségra o to prostě požádá způsobem, který asi vylučuje odpor nebo co. Já jsem se vždycky ptala, jestli "by to šlo", a nešlo, neboť neustále byl nějaký jiný program.

Ano, matka má na to právo. Já mám zas naštěstí právo poslat ji s těma stížnostma tam, kde čerpají tu pomoc.