Přidat odpověď
„nemilované dítě se těm rodičům snaží dokázat, že je jejich lásky také hodno”
Kudlo, tohle, co píše Pevala je hodně přesné. Opravdu existují rodiče, co dělají velké rozdíly mezi dětma a s nějakou vztahovačností potomků to nemá co dělat. Umíš si představit, jak těžké je, když ti rodič takhle ubližuje? A ty jako potomek vidíš, jak jedná infantilně, nefér a tu lásku si chceš taky zasloužit, ale nedaří se ti to. Rodičovství fakt neznamená svátost a nesobeckost.
Když se k tobě chová cizí hnusně, tak to ještě pochopíš, když takhle jedná rodič, tak je to na přes ústa.
Nebo si myslíš, že je v pořádku, když se rodič chová hnusně a je ještě schopen ti vysvětlovat, že za to vlastně můžes ty? Např. situace - měla jsem tě moc brzo, nic jsem si s tebou neužila, tak nečekej, že ti vůbec s něčím pomůžu. Byla jsi nespavá, bylo s tebou moc práce, takže teď je řada na tobě a pomáhej mi se vším tak, jak řeknu.
Asi si to nedokážeš představit, ale citové vydírání rodičů může být dost rafinované a zdaleka nemusí jít o nějakou přehnanou vztahovačnost. Jsou lidi, co se stanou rodiči jako hodně nevyzrálé osobnosti a to dítě pak vnímají jako problém svých potíží. A když se léty utvrdí, že dítě může za jejich problémy nebo nevydařené vztahy, tak nemají ani důvod dospět. Naopak rádi potomku připomenou, co všechno jim „dluží”.
Možná bys, Kudlo, neměla diskutovat o něčem, o čem nic nevíš. Aspoň by ses vyhla kravině, že rodič je vždy ten správný a dítě si to jenom víc bere a je vztahovačné. Víš, já fakt neberu argument, že rodič má právo na takové chování, protože potomek A je mu milejší, má lepší povahu atd. Nemá. Rodič má dítě milovat bez podmínek, prostě za to, že je a že si ho pořídil.
Předchozí