Tak já, kdyby to byla fakt dobrá kamarádka, tak bych se asi pokusila "naladit na její vlnu" a umožnit se jí vypovídat, aniž bych jí říkala nějaké zásadní pravdy (které beztoho neexistujou, a i kdyby existovaly, tak ve stavu čerstvě po rozchodu by je stejně nebyla ochotna slyšet).

Ale kdyby to byla spíš známá, tak bych jí asi nebyla ochotná dělat ucho častějc než jednorázově, takže za mě bych si lidí ochotných DOOPRAVDY vyslechnout docela vážila (a těm druhým nic moc nevykládala, protože toho člověka to nejspíš otráví a je dost velká šance, že plácne něco, co se mi nebude líbit, což bych v takovým stavu asi neměla tak úplně zapotřebí).