Co je na tom "neobjektivního"?
To je klasický porod, do kterého se míchali lidi, co by se takových věcí neměli vůbec účastnit, protože nechápou jejich princip (muži, nezkušené, vyhořelé (zahořklé) ženy).
Není na tom nic normálního než to, že se to děje často, tak se to "normálně" může jevit.
Dobrá zpráva je, že cca za deset let po porodu trauma odezní i samo, pokud není moc hluboké, tohle by nemuselo být to úplně hluboké.
Časem se to zacelí. Dneska, kdy další děti už mít nebudu, tak si myslím, že už bych si poradila, ale už se nezjistí, jestli fakt jo.
Každopádně jsem se naučila nenechat na sebe sáhnout, pokud nechci, a nedovolit mužům, aby o mě v mojí přítomnosti rokovali. Musela jsem ale na to začít řídit menší orchestr ošlehaných jazzmanů, což jsou všechno testosteronem hnaní machisti, kterým lak zdání oprýskal (pokud je jim přes 40 a hrají dobře) a žít s tím, že jsem známá fůrie, kterou nikdo nechce "ochraňovat". NE porodním dědkům, zlým bábám a mužům, kteří si myslí, že vědí, jak mají ženy rodit.
Nejhorší je ta potřeba zalíbit se. V naší generaci to mají ženské tak vrostlé do těla, že je strašně těžké to vyrvat.