Odkazy jsem četla už před dávnou dobou, protože samotný princip udržování půdy a obhospodařování pozemku mi je velmi sympatický. Bohužel nemám žádnou zahrádku, kde bych to mohla praktikovat Každopádně je fakt, že i kdybychom se postavili na hlavu, podobná zahrádka člověka žijícího v našem klimatickém pásu dlouhodobě neuživí, je to jen doplněk, brzy dojde k deficitu minerálů, vitamínů (zejm. D a B12), tuků a esenciálních aminokyselin. Nebude to hned, žijeme v umělém prostředí i v zimě (klimatizace, vytápění, falešný den) a bez těžké práce, dřevorubce by to porazilo dřív.
Vegetariánství je čistě ideologická záležitost z míst s úplně jiným podnebím a veganství je už úplný výstřelek, možný jen při dovozu potravin kdovíodkud a suplementaci nezbytných chybějících prvků. Žádná kultura či populace také vegetariánská nebo veganská není, i ty nejprimitivnější jsou lovci (rybáři) či laktovegetariáni (Masajové, Dinkové, Mongolové). Jak takový vegan pouze z lokálních zásob vypadá, se můžeme podívat do nedaleké minulosti, kdy se strava lidí zejména v chudších oblastech skládala z brambor, zelí, šťovíku, jablek, hrušek, švestek, mléko se prodalo, občas byl lůj na maštění a děti běžně trpěly na "záchvaty" (křeče z nedostatku železa, zinku, vitamínů skupiny B a D, vápníku - tetanie) a umíraly na zadušení. Kretenismus bylo běžné postižení. To, co je nutričně (energie, esenciální aminokyseliny) v jedné sklenici mléka nebo jednom plátku masa, je adekvátně v pěti kilech sójových bobů. To trávicí soustava žádného dítěte nemůže unést. Kozy i krávy se pasou i na pozemcích a úhorech, které jinak obhospodařovat nelze a roste tam jen bodláčí. Ty rozumy o přeměně produkce výkrmu pro zvířata na lidskou stravu musel vymyslet někdo, kdo nikdy nevystrčil nos z fríských rovin.