Přidat odpověď
Kudlo, je to i jinak, dám ti příklad: jeden sourozenec nezapomene nikdy na narozeniny prarodičů, dává hezké a dražší dárky... druhý nic takového, ale když pak občas podaruje prarodiče "blbostí", na tváři matky se rozlije štastný úsměv...
nebo jeden sourozenec pomáhá druhým sourozencům, matka ho nechává pomáhat (to je v pořádku, že pomáhá), ale když by sourozenci mohli oplatit jemu stejným, vyrukuje maminka okamžitě s námitkami proč ten dosud nepomáhající nemůže nebo by to neměl dělat... a to dokonce i v případě, že ten druhý sourozenec se nabídne. Prostě toho jednoho tak trochu využívá a druhého před tím druhým chrání. Tristní je, že ten kterého využívá je ten hodnější a ten druhý je je tak trochu "vyžírka" - tak vyžírku chrání a když občas něco udělá, tak jí tím potvrdí, že je hodný a ona je štastná. Pomáhající je hodný, ale nikdy jí štastnou neudělá. To jak to má vůči němu mi není zcela jasné, ale protě to, že je hodný ani nevidí, ani neoceňuje.. nechá ho ve prospěch sourozenců pomáhat, ale neváží si toho, neoceňuje to, jen je doře že to dělá. Je jen moje domněnka, že ona se do toho pomáhajícího vůbec nevciťuje, vše řeší jen z pohledu toho "vyžírky", kterého považuje za současně hodnějšího a neschopnějšího.. No a že jí ten "vyžírka" dává lepší zpětno vazbu se není co divit, protože se do něj vciťuje, tak má pro něj i pochopení, pro toho hodnějšího nikdy pochopení nemá, jaké jsou asi reakce, když potřebujete pofoukat bebíčko a maminka vám ho pofouká a když potřebujete pofoukat bebíčko a někdo vám řekne: nefňukej, takhle to má každý, pořád si nestěžuj.. když něco potřebujete a jen popisem situace se vám dostane nabídky pomoci, a když ten druhý ej ve stejné sitauci, tak žádná nabnídka nepřijde a pokud si o pomoc neřekne, tak ji nedostane.. takže jeden si o pomoc neříká (ten "hodný" a "vyžírka") a druhý si o pomoc říká (ten "pomáhající", ale současně "špatný")
Předchozí