Kudlo, já jsem prostě z dětství rovnýma nohama vletěla do dospělosti, pubertální blbnutí mě teda minulo. Jednak na to nebyl nikdo zvědavej, druhak jsem nemohla příbuzným ztěžovat už tak nelehkou situaci. Po nás, děckách, se prostě chtělo, abychom makali na zajištění provozu rodiny a abychom taky přiložili ruku k dílu, nic víc a nic míň. Ono se mi to pak v životě hodilo. Fakt si nestěžuju, jen o tom tady občas píšu jako o něčem, co se taky může stát (dokonce mě tu jednou někdo napadnul, že jsem tím "strašila dítě". Nesmysl, já jsem jen dítko vedla k tomu, aby si zkusmo namodelovalo situaci, že je bez rodičů a jestli by se mu jinde věnovali tak jako já. I když jsem musela počítat peníze a někdy to bylo docela husté. Jenže já prostě zastávám názor, že pokud nemám peníze, musím o to víc namáhat mozek, abych někde ušetřila. A ušetřit se fakt dá, já bych to mohla vyučovat na vysoké škole
).