Přidat odpověď
Ano. Někdy by tu psal o rodinných konstelacích, myslím, že tímhle se zabývají, ale to jsem nikdy nezkusila.
Co se vztahu s tátou týče, já to nechám po x letech tréninku "projet uchem" a hotovo dvacet. Ale trvalo to strašně dlouho naučit se vnímání, že on jiný nebude, a určitě je v tom i moje chtění - nechtít se tím zabývat a tolerovat ho jaký je + to, jak vyrostl, jak měla jeho matka (moje dosud žijící babička) mnoho starostí a dětí, jak na ně byla sama a na citečky nebylo moc prostoru.
Připustit si, že to není jeho zlý úmysl, že to prostě jinak neumí. Ale to jsem musela zestárnout a mít vlastní děti, abych to nějak pochopila a pochopit chtěla.
O rodinných energiích také leccos vím, někdy je některý člověk třeba vnímán i jako břemeno. Prostě život takový je. A když to břemeno není, uvolní se nějaké prázdné místo a i obtížný člověk, příbuzný nebo známý, může i chybět, jak se "zajedete" v tom energetickém režimu. Možná to vysvětluji nějak špatně, nebo to neumím vysvětlit vůbec. Ale jakoby se uvolnilo místo v šuplíku a vy řešíte, co do něho dáte... a pořád nenacházíte to pravé.
Předchozí