Přidat odpověď
a tak to není nic, co bych od jisté doby nějak neuměla zpracovat.
Do té doby mne sice těšilo, že někomu asi můžu pomoci, ale zároveň hrozně vysávalo, což jsem si úplně nepřipustila. No nejsem nevyčerpatelný zdroj energie, ani jakýkoliv spasitelský fenomén. Takže na straně jedné jsem byla ráda, že jsem měla dojem, že jsem nějak byla prospěšná (asi nějaký "buď hodná holka" z dětství) a na straně druhé jsem byla úplně neplatná, protože jsem je měla poslat k odborníkům a ještě mne to doslova stravovalo.
Takovej hodnej blbec.... vlastně na konci k ničemu.
A jen mne to sežíralo.
Cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly.. asi..
Prostě to mám teď a už pár let jinak. A lépe to funguje pro mne i pro jiné.
Ale k těm vztahům... třeba tomu tátovi jsem vymezila pole působnosti. A manželovi vysvětlila, že je jeho problém, zda tátovy řeči přijme nebo ne. Že, protože jsme oba takoví spíš kancelářští - tátovu pomoc vítám.. ale od.. do.. a rozsvícení vánočních světýlek přesně na první advent není má priorita. Ani vypuštěný bazén.. ani okopání.
Táta skvěle stříhá stromky ve správný čas.. Mám sen, že sem nepřilítne jak splašený, ale že ho včas pozvu :-D
Předchozí