U nás není moc na výběr - manželova rodina včetně mého muže komplet vymřela, kromě tchyně byli všichni mladí. U nás umřel otec takže máma je už půl života vdova.
Když byla ještě dost akční, prodala dům a koupila si blízko nás byt. (Stěhovala se tehdy 250 kilometrů.)
Byt užívá tak napůl a je hodně u nás, takže se vidíme každý den.
Já se starými dětmi to mám různé - nezadané denně volá a jezdí jak může, druhé volá, posílá fotky a jezdí s mužem a dítětem tak čtyřikrát ročně a já se synem naopak k nim, poslední dítě si jede po svém a ozve se jen na narozeniny.