Těžká situace....moc těžká...já si představovala, že je sám bez kohokoliv.....máme takto skoro 100 letou babičku a mám výčitky, že tam chodím 2x týdně (bydlí u své dcery) a ráda bych častěji, ale prostě je to časově náročné. Vždycky je možné chodit více, když si to člověk dá jako prioritu, přehodí se aktivity atp...vše by se tomu mohlo podřídit, ale zda to tak je dobře těžko říci. Ale sama za sebe myslím, že výčitky vůči sobě nejsou na místě, děláte, co můžete a obviňovat se tím, že můžu dělat více, nic nepřinese...ani do společných chvil, které ještě zbývají. Snažila bych se užít si společné chvíle, co nejvíce...vyvést ho na vozíku, vzít sebou nějaké staré fotky, zavzpomínat /pokud je na co/ .