Přidat odpověď
Májo, já bych se dnes po různých zkušenostech, co jsem získala, zeptala:
Dělám TO ráda?
A kvůli komu TO dělám?
Jaké pocity z toho mám?
A hodně dobře bych se zamyslela a popravdě si odpověděla.
A pak bych buď návštěvy omezila, nebo bych tam jezdila s úplně jiným pocitem a bez pocitu křivdy, že to ostatní mají jinak.
On totiž dost často člověk sklidí, co zasel...a je hezké očekávat, že se ke mně někdo, kdo mi byla v životě tak nějak volný, bude za mé nemohoucnosti chovat jinak, než jsem se k němu kdy choval já, ale ono to tak prostě často není.
Pokud bych to dělala fakt z lásky, pak je to super a vím, proč to dělám a nevadí mi, že jiní to mají jinak.
Ale pokud to dělám proto, že to považuju za správné (a ještě když vidím, že to ti ostatní nedělají), bude mě to vyčerpávat.
Předchozí