Včera jsem nemohla usnout a přemýšlela na tou situací a došla jsem si sama pro sebe k tomuto závěru: ten táta se svého času špatně rozhodl a investoval do lidí a vztahů, které se ukázaly být jiné než asi doufal. A nejen to, přestal investovat do lidí a vztahů, které by bývaly stály za to. K tomuto nebyl ničím nucen, jeho důvody a příčiny rozhodování ví jen on sám. Ta investice byla špatná, skoro o vše přišel a má i de facto dluhy u svých dětí (vztahové). Jeho nová rodina má zase dluhy u něj. Ale Májo ty nemůžeš přeci zaplatit všechny tyto dluhy, ani je vyrovnat a ani je splácet. Tím by jsi se sama vytvořila "dluhy" u své rodiny. Můžeš mu pomoci se s tím vyrovnat, s tím, že možná lituje, jak se rozhodoval a co dělal. Nevyčítat mu to. Nabízet pomocnou ruku tam, kde to jde, ale nemůžeš to za něj nyní vše zaplatit a srovnat to. Možná to vnímáš jako svůj dluh vůči němu, možná se bojíš pozdějších výčitek, žes mohla dělat více, ale ačkoliv je to možná tvrdé, on se špatně rozhodoval a "investoval" svůj čas a city atp. Možná bych mu to i řekla, že máš pocity, že bys s ním mohla být více, ale že to bohužel nyní není možné...nebo tak něco. Sdílené pocity jsou vždy lepší než zadržované. Takže přeji hodně sil a štěstí