Milá Ráchel, já jsem včera odpovídala jakémusi nicku, který se domníval, že mé štěstí plyne z toho, jak jsou ze mě všichni (matka hlavně) poprdění. Psala jsem mimojiné o svém takzvaně nepodnětném dětství a mladém manželství, v němž se mohly udát nefilmové věci a mutter o tom měla tucha. Nenapsala jsem do žádné diskuse, že když se lidi mlátí, je to to ok, já nebiju ani děti (na rozdíl od mnohých zdejších chytráčků)
Dneska to na mě vytáhla napřed Kudla (jak jinak) a pak Okolík (ta zřejmě nestíhala).

Ale nejsem žádný blázen, abych žila s tyranem, nežila jsem.

Znám ho a vím jaký je.

Blesk byl přidán na dumavý předpoklad, že co neoblíbený stařec(co si nezaslouží péči), to násilník, vznikla úvaha, kolik jich tak asi kdo zná. Já ŽÁDNÉHO, z Blesku ovšem ční obraz světa takový, že co chalupa to 2-3, obecně je mediální obraz katasrofický. Zbytečně.

Pokud si některé nicky myslí, že mě konečně nasraly, tak se mýlí.