Hmmm... těžko onemocní náhle rodič, prásk z ničeho nic, jsi zoufalá, zmatená, nevíš, co bude zítra natož někdy...jak to zvládneš dál, co pomoc, péče, nevíš absolutně nic. Říkáš si, proč??? " Komu tím prospějete" Ale nebouříš se, máš víru, že to nakonec nebude hrůza, přijímáš to, i když jsi v apatii. No ať to zkrátím, nakonec to po několika měsících dopadne tak, jak jsi ani v nejsmělejších snech nemyslela( dobře) a ty vděčně, s pokorou přijímáš... i když už to není jako dřív. Lépe napsa neumím, ale je to čerstvá zkušenost