Pole, ano. Nevím, jestli je to univerzální pravidlo, ale mám takovou mámu. Máma je z patologické rodiny a její matka visela na své mamince, která jí zničila manželství a vedla jí domácnost pevnou, zlou a závistivou rukou, včetně výchovy dětí. Moje máma i její sestra vyrostly nakonec v takové trpitelky, i když to určitě neplánovaly. Moje mám si pak vzala i babičku domů, ta ji strašně trápila a věčně něco vyčítala,dělala scény, můj táta byl taky trochu tyran a ona to vše "kvůli dětem" trpěla. Zničila si zdraví, ale nedokázala nějak rozumně vyřešit vztah s matkou ani s manželem. Když byla nakonec babička v LDN, tak za ní pořád jezdila a pořád přemýšlela, jak to udělat, aby jí mohla mít doma. A když babička zemřela, pořád si její smrt vyčítala, trvalo víc než rok, než se s její smrtí jakžtakž smířila. Podle mně to je stockholmský syndrom, týraná osoba je na tyranovi závislá a omlouvá ho i za cenu vlastního sebezničení. Máma má pocit, že se zachovala správně. Věří ve vyšší spravedlnost a že její utrpení nabylo zbytečné. Jenže je to patologie, nic jiného.