Václavko, chápu, že prožíváš velký smutek a úmrtím maminky jsi utrpěla šok a vlivem toho šoku se snažíš přemýšlet, jestli něco nemohlo být jinak a někdo nepochybil. Hledání viníka v takovém případě patří mezi obranné mechanismy. Ale reálně v přístupu lékařů, kromě asi nevhodného tónu hlasu a výrazu tváře, žádné pochybení neshledávám. Tvá maminka přišla na pohotovost s tím, že má skříplý nerv od plotýnky a chce obstřik, lékařka jí vysvětlila, že jí ho nemůže dát, doporučila jí léky na bolest a návštěvu obvoďáka (teplotu ani potíže při močení jste nehlásili) - tam maminka nešla. Upadla po lécích na bolest - v tom také vidím takové jakoby skryté obvinění lékařů, že jí dali špatné léky, ale příčinou asi nebyly léky, ale celkově špatný stav maminky. Tvou dceru nepustili k mamince mimo návštěvní hodiny - ano, je to zkostnatělé, ale lékaři na to mají právo. Nenapsala jsi, jaké další čtyři věci primář Brandýské nemocnice uvedl jako možnou příčinu úmrtí tvojí maminky. Pokud napíšeš stížnost a tou stížností se někdo bude zabývat, asi se na toto budou ptát. Je mi líto, co vás potkalo, ale trochu mi přijde, že za tvým bojem proti lékařům mohou stát i vlastní skryté výčitky svědomí, že jsi před smrtí maminky opustila republiku a nezařídila sis to, abys mohla být s maminkou, a že tvá dcera si nezařídila hlídání dítka, aby se za babičkou dostala. Ale nikdo z vás asi nemohl tušit, že je to s babičkou tak vážné a je na konci života.