Mám obavu, že spásné rady neexistují. Každé dítě a každý rodič je jiný. Máme stejně starého syna a s učením to naštěstí celkem funguje (i když by taky mohl mít lepší výsledky, kdyby o trochu změnil poměr času věnovaného škole a elektronickým zařízením), navíc tedy je na gymplu, takže pokud by přímo nepropadal, tak "o nic nejde". Považuju to za jednu z velkých výhod studia na osmiletých gymnáziích, že mohou děti prožít pubertu relativně "v klidu".
Pokud jde o Vás, takhle teoreticky mě napadá varianta "něco mezi" - úplně bych ho asi být nenechala, ale snažila se, aby nedocházelo přímo k hádkám. Zkusila bych s ním promluvit někdy v klidu (ne když jste se zrovna pohádali, že místo učení dělá něco jiného a pak nosí špatné známky), když by měl přístupnou náladu o tom, proč Vám na učení tolik záleží a že to má vliv na jeho budoucnost a tak a nechala bych ho taky mluvit, co on si o tom myslí a jak si to představuje ... Ale fakt v nějaké klidné náladě kdyby to šlo.