Velšice, zrovna nedávno jsme se o tom bavili se švagrovou a švagrem. Švagrová podobný případ jako já, chytrá, inteligentní, ale líná, měla těžkou pubertu, takže taky učňák a potom to horko těžko doháněla. Švagra jeho máti k tomu učení prostě dotáhla, takže i když se mu nechtělo, tak holt musel. Šel na gymp a potom na vysokou. takže jsme se se švagrovou shodly, že kdyby nad náma rodiče stáli s rákoskou, tak je sice chvilkově nesnášíme, ale později to oceníme. Takhle jsme to akorát proflákaly, ztratily 3 roky v jakési perdeli a musely to dohánět později. Samozřejmě to rodičům o hlavu neomlacujeme, co měli nebo neměli dělat před třiceti lety . Ono totiž nejde jenom o tu střední jako takovu,jde i o ty lidi, prostředí, zážitky. Prostě člověk je někde jinde, bohužel...