Jak kdy, záleží, kam jedu. Když to vypadá, že se autobus nezaplní, tak jdu na volné dvousedadlo. Když to vypadá, že bude plný, tak si radši "vyberu" spolusedícího a přisednu si. Říkám "Dobrý den, je prosím vedle Vás volno?", resp. většinou totéž německy, neboť dálkovými autobusy jezdím většinou po Německu.

Když jsem na volném dvojsedadle bez vidiny další zastávky nejmíň dobrou hodinku, tak si dávám tašku vedle sebe. Jiank nahoru a vyndám si vnitřní malé psaníčko, které si nechávám u sebe, a případně jídlo, polštářek a takový velký šál, kterým se přikrývám.

Jeslti někdo vedle sebe něco má nebo ne, to při své tělesné výšce ani nevidím a je mi to jedno :D

Ptám se stejně bez ohledu na tašky, s taškami moc nekonverzuju:)

Vadí mi, když si chce povídat, ale občas to zvládnu ze soucitu, zejména vůči seniorům.