Sedám si přednostně sama, pokud volná samotná dvousedačka nemá zřetelnou nevýhodu, např. pražící slunce.

Pokud je hodně volno, nechávám zavazadlo u sebe, jinak nahoru.

U dálkařů vždycky, v MHD jen někdy.

Primárně jdu k volnému místu, tedy bez tašky, ale pokud se mi volné nezamlouvá, ptám se majitele tašky.

Dobrý den, máte tu prosím volno?

Obvykle mi povídání vadí, chci se ponořit do vlastní knihy, mobilu či myšlenek, ale nevadí mi, když to vedle sedící zkusí. Někdy poslouchám a reaguji, hlavně u starých lidí. Někdy si popovídám vcelku s chutí. Poněkud mě rozčilují lidi, kteří nereagují na náznaky nechuti povídat si a systematicky do mě něco duní, ale neuvědomuji si, že bych někdy cítila nutnost přistoupit k otevřené prosbě o nerušení.