Jsem cholerik a v afektu povím všechno špatné, z čeho protistranu podezírám. Blbé k tomu ale je, jaké silné použiju výrazy, fakt nevážím slova, jsem ostrá. Když to potom zpětně pitvám, vím, že jsem řekla to, co si v hloubi duše myslím, ale formou, která je hodně vydatná.

Odborník mi k tomu kdysi řekl, že protivníka zatlačím docela do kouta...

Manžel mi v hádce poví spoustu věcí, které mě dostanou do varu, a když se později usmiřujeme, kucká se smíchy, jak mě rozstřelilo to, co řekl jen proto, aby mě vytočil. "Já věděl, že tohle tě dostane...". A tlemí se jak vůl.

U cizích lidí mě spolehlivě oddělá, když si ke konci argumentace pomáhají tím, že se mi navážejí do dětí.