Jazykové tabu - viz. např.

"Postupem času se princip jazykového tabu rozšířil na celou řadu dalších oblastí, o kterých se nemluví ze zdvořilostních důvodů, nebo z důvodů zmírnění dopadu nepříjemné události, především nemoci či smrti. Na druhou stranu mluvčí nějaký název pro daný denotát potřebují, vymýšlejí proto náhrady, které mívají často povahu eufemismu. Je tak posilována slovní zásoba společensky vhodná, decentní a ohleduplná. Patří sem zejména oblast zločinu, smrti, nemoci, sexu, vyměšování apod. Například v oblasti označování smrti pojmy jako zesnulý, nebožtík, navždy opustit, odejít, zubatá, v oblasti sexu vyspat se s někým, v oblasti nemocí pepka, rak, mít o kolečko víc . Mnohé tabuové náhrady se ale postupem času stanou známé a začínají být znovu pociťovány jako nevhodné. To pak k vytváření dalších náhrad. Například slovo záchod mělo v minulosti celou řadu jiných označení, jako jsou chyška, chlév smrdutý, tajný pokoj, novější hajzl ( z německého Häusel, „domeček“), klozet (ze středoanglického closett „cosi uzavřeného“), toaleta, vécé."

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jazykov%C3%A9_tabu


...

"V dávných dobách lidé docela běžně věřili, že název určité bytosti nebo jevu má jakési sepětí s její podstatou. A že tedy vyslovením tohoto jména je například možné takovou věc přivolat.

Známe to z náboženské oblasti – například v židovské kultuře se zhruba před dvěma tisíci lety přestalo vyslovovat i zapisovat Boží jméno, protože se rozšířilo přesvědčení, že by to bylo znevažování, které přivolá Boží nelibost či pomstu.

Běžnější ale bylo, že lidé raději nevyslovovali jména různých nebezpečných jevů či zvířat, aby je snad nepřivolali. Místo toho použili nějaké zástupné označení. Tak třeba začali říkat zubatá místo smrt, což je obyčej, který se občas objevuje i dnes, byť už jen ze zvyku. Málokdo si asi dnes ještě myslí, že vyslovením slova „smrt“ přivolá něco zlého.

https://proofreading.cz/perlicky-z-historie-cestiny-7-dil-tabuizovana-slova/