Zaujal mě rozhovor s psycholožkou Jiřinou Prekopovou.

Jakou moc má při vyslovené prosbě pohlazení partnera, aniž by si žena měla připadat podlézavě a potupně.
Že žena může být vědkyně, lékařka, novinářka, ale doma by neměla ztrácet ženskost.
Že nikdy nebylo tolik žen, které se chovají jako muži.
Že jazykovědci odsoudili pohádku O Sněhurce jako závadnou, protože si Sněhurka nechala pomoct od trpaslíků-mužů, protože genderově správně by si měla pomoct sama.
Že tolik rozchodů způsobuje nechuť ke kompromisům a k přijmutí toho, že žena a muž jsou rozdílné osoby.
Že dnešní děti berou za normální se při prvním konfliktu rozejít se, že z nich vyrůstá generace egoistů, nemají vzory.
Že nikdy nebyly děti tolik rozmazlované, možná na úkor mužů, kteří se ocitají na vedlejší koleji. A nikdy rodiny tolik neřídily jejich názory jako dnes.
Že střídavá péče je naprosté popření pocitu jistoty, důvěry, bezpečnosti. Popření přesně toho, co děti od rodičů potřebují.
Že lidé by se měli snažit kvůli dětem spolu vydržit, než odrostou. Dříve to dokázali, protože jim na tom záleželo, aby spolu vydrželi.
Že lidé se z rozchodu nepoučí, protože nevědí, že je podstatné se umět dohodnout a problémy vyřešit.
Že na 8 hyperaktivních chlapců připadá jedno hyperaktivní děvče a téměř vždy jde o případy, kdy v rodině chybí otec a nebo nemá žádnou autoritu.
Že se konečně muži začínají více zajímat o děti a chod rodiny.
Že v Německu jsou děti naprosto příšerný a učitelé jsou z nich vyhořelý.

atd.

S většinou souhlasím, s pár jejími názory nesouhlasím.

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy-sex/jirina-prekopova-zeny-se-meni-v-chlapy-deti-jsou-chudaci-muzi-degeneruji.A170406_151416_spolecnost_jup?