Já mám osobně docela problém s takovými tvrzeními v jedné větě bez kontextu, debaty, vysvětlení.
Na některých větách možná něco je. Ale hned na začátku, co to je ženskost? Představuje si paní to samé co já?

S tím, že NĚKDY se lidé rozcházejí při první krizi, se dá souhlasit. A to NĚKDY platí o řadě tvrzení, ale až tak zoobecňovat?

Zrovna nedávno jsem přemýšlela, kolik je vlastně v mém okolí rozvedených, rozejitých či ne zcela ideálně fungujících (ve smyslu vztahů mezi rodiči) rodin s dětmi. A je to dost. Je hrozné, jak to děti odnášejí. Kolik rodičů jde za hlasem svého srdce bez ohledu na děti? Jistě, udržovat nefungující či dokonce patologický vztah kvůli dětem je nesmysl, i to děti poznamená. Nezavrhuju rozchody a rozvody. Spíš mi vadí, jak necitlivé vůči dětem ty rozchody často jsou. Co tím chci říct? O tomhle by se mělo mluvit.

Svět se mění. Kdysi bylo jasné co je role chlapa a kam "patří ženská". Většina lidí to akceptovala a neřešila. Komu ten model nevyhovoval, neměl to jednoduché. Ty doby jsou naštěstí pryč, existuje řada možností, jak si to v partnerstí uspořádat. A to je možná trochu problém, lidi se musejí umět a chtít dohodnout. O to jde, ne o ženskost nebo chlapáctví.