"už rozumím tomu popíračství, mindrák to je"

Já tomu ale fakt nerozumím. Porodila jsem nějaké děti, takže žena prokazatelně jsem, ale pojmem "ženství" a to, jak ho realizovat v partnerství, vůbec nechápu. Měla jsem nějakou vizi, jak bych si představovala svůj život, tak jsem si ho tak zařídila a pořídila si k tomu adekvátního partnera. Tomu zase náš život (doufám) naplňuje jeho vizi. Jiní si to celé mohou představovat jinak, ale nám to sedí takhle. Je nám to přirozeně vlastní, protože kdyby ne, tak si to zařídíme jinak. Zkrátka žijeme tak, jak nám to vyhovuje a jiní to dělají zase po svém. Kde je tam prostor pro nějakou univerzální "ženskost" a "mužnost"?