Zvládneš to. I když teď se to zdá nemožné.

Naši se stěhovali před rokem z bytu 3+1 do domu 7+1. Balení bylo nekonečný (moje máma navíc byla 1/2 roku po mrtvici). V den stěhování jela s první várkou do nového bydlení a už tam zůstala. My jsme se sestrou Chystaly věci, jak mají být odvezeny a uklízely jsme. Po tom vystěhování to vypadalo, že tam bydleli bezdomovci. Jedno a půl tranzitní auto jsme poslali do sběrného dvora. No je pravda, že máma postupně poznává, že jí něco chybí, ale krommě starožitné kazety, kterou měla máma od mého táty (je už dlouho po smrti) se žádná tragédie nekonala. A já se ségrou si stejně myslím, že tu kazetu musí někde najít, protože my ji nevyhodily. Máma ovšem, když to zjistila, s nevlastním tátou nemluvila snad měsíc.

Když se věci do nového bydlení navezly, tak tam cca 4 dny ležely, protože naši i my jsme byli totálně KO. Vybalovali postupně, protože se odstěhovali dost daleko, tak jsme nemohli denně pomáhat. Přežili to.

Jo a těch věcí z bytu bylo tak akorát do toho většího domu. Když si člověk představí, žeš s tím před tím bydleli v tak malých prostorech Dokupovali snad pouze pár komod a postele.

Přežiješ to taky. Ten pocit, když už jsou věci na svém místě, je nepopsatelnej. Já se tedy stěhovala přesně pře 20 lety, ale na to nejde zapomenout.