Tak ono existuje nějaký střed mezi tím, kdy ženská ze sebe dělá neschopnou blbku a kdy naopak dělá neschopného blbce z toho chlapa a zasahuje mu do jeho "prostoru".

Nevím, proč bych měla tahat basu minerálek, a nemohla říct chlapovi "hele, vem minerálky cestou z práce". A to samé s puberťákem - když je se mnou na nákupu skoro dvoumetrovej puberťák, tak OBA považujeme za samozřejmý, že on odnese nákup. Když se mnou není (třeba proto, že je ve škole), tak nákup, samozřejmě, odnesu sama.
Není potřeba slintat blahem s nyvým pohledem, když se chlap chopí nošení těžkých věcí, ale taky není třeba mu rvát tašky z rukou s tím, že "to zvládnu sama".

A přijde mi, že to značně protepluje vztahy - když jsou věci mezi námi jasné, bez podlejzání, manipulací - ale i bez naschválů. A říct "dík", když dotyčný muž naloží a zabezpečí nákup v kufru, mi taky žíly nestrhá - a jim vysloveně dělá dobře.