Sedmi a ty si myslíš, že když má někdo pakárnu třeba s prací, tak si radostně lebedí na divánu a nechce vrtat poličky?

Ty to asi neznáš, ale já jsem po RD celkem dlouho hledala práci a řízením osudu jsem měla v domácnosti toho času matku, která mi stála za zadkem a než jsem se natáhla pro vařečku, měla vařeno.

Znám i horší životní situace, samozřejmě, ale tehdy jsem si fakt připadala jako bezceňák a největší lůzr. Taky jsem dítě kojila téměř do základní školy(trochu přeháním), protože to bylo to jediné, co jsem mohla dělat jen já a k čemu mě bylo třeba. Ostatní kolem mě chodili po špičkách."běž se projít, udělej si kafe, nemysli na to" Jednou ráno jsem se vzbudila a chvíli jsem si myslela, že už nikdy nevstanu, strašná tíha těla.

Hele, já nechci být za tu, co tu není, ale těžko se to může stát v doktorsko-právnickém manželství.

Proto já taky pro "neúspěšné" lobuji za to, aby se mohly cítit plnohodnotně, když utírají dětské prdelky a vaří knedle. Jenže dneska, ve světě doktriny, že ženská je chlap, mají holt smůlu.