Mám ráda svou nezávislost a z existenční závislosti mám hrůzu, páč jsem to zažila s otcem starší dcery a už to nikdy zažít nechci. Situace, kdy jsem najednou neměla, kam jít z porodnice s novorozencem, bylo něco, co mě už napořád poučilo.

U jiných lidí si o tom ale nemyslím nic. Je mi jedno, jak to mají a pokud jim to funguje, tak jim to ze srdce přeju. V mém bydlišti nepracuje snad žádná ze sousedek a žádné emoce k tomu faktu nechovám. Kamarádkám sousedkám akorát tak v létě zazávidím, že můžou být přes den u bazénu a v zimě něco pro komunitní život, ale jinak to nijak nehodnotím. Když bych to nesnesla u sebe, tak to neznamená, že to hodnotím u jiných.