"A není o nic méně důležitá než jiná, pracující mimo domov. To že to má někdo jinak je jeho věc, ale neznamená to, že má právo soudit, která cesta je ta jediná správná. Ta jediná správná je totiž pro každého jiná. "

PRESNE TAK, Rose. Z rozhovoru je citit uplne jasne, KDO koho soudi, kdyz neco doma a s detmi nefunguje. Je mi lito mladych holek, ktere maji nejaky pocit, ze je zapotrebi se tim ridit, protoze...

Muj prvni prispevek byla prave reakce na rozhovor s tou pani psycholozkou.

JA rozhoduju, co mam chut/nechut delat - ne, ze se neco ode mne ocekava, protoze…., a nalistuje mi, co bych mela a nemela a co si mam eventuelne vycitat, aby budouci spolecnost fungovala.

Nic nepovazuju za podradnejsi - ani praci, aby byt v domacnosti. Vzdycky mne nadzvednou rozhovory, kdy kdyz neco v rodine nefunguje, je to na zensky, ktera ma bej vic zenska, vic materska, vic domacka...


"Ale kolik vás takových je a kolik by bylo radši s vlastníma dětma místo v práci?"

Velice moc by ses divila. Jak jsem napsala - NEZNAM nikoho, kdo by chtel bejt doma z jakyhokoli duvodu. Par generaci.