Já v takové situaci poprvé a, doufám, naposledy nadávala a vyhrožovala cizímu dítěti.
Koza jedna třináctiletá jede po frekventované silnici do školy na kole (jezdí tam auta a náklaďáky jeden za druhým) na uších sluchátka, nedrží řídítka, ruce frajersky založené na prsou. Objížděla jsem ji velkým obloukem, vtom se zakymácela, leč nespadla a ve stejné pozici dojela až do školy.
Vyhledala jsem ji ve třídě a chladně a realisticky přede všemi jí vylíčila, jak je blbá a koho všeho kromě své naduté velkoleposti ohrožuje. Bylo mi jedno, jaký následky to třeba bude mít.
Vtipné je, že od té doby koza byla milá, přestala být nebetyčně drzá, přestala se oblékat jako lehká žena, která je i majitelkou kovošrotu, začala mě s hezkým úsměvem zdravit.