Stará huso, ale ani tady se všichni neměli dobře. Já jsem vyrostla na vesnici, tam to bylo hlavně o práci. Tchán mého bráchy byl nejdál v okresním městě, to je 30 km, jinak doma makal na hospodářství. Ano, vzmohli se a byli i na té vesnici relativně bohatí, ale to jen proto, že tchán kromě prací na poli chodil po okolí, skupoval dobytek, dokrmil a vykrmený prodával řezníkovi. Měli s tím opravdu hodně práce a i to pomáhalo těm chudším, měli za dobytek peníze.
Moji rodiče pocházeli z chudých poměrů, dědové a babičky byli venkovští chalupníci. Jeden z dědů byl tesař, na jaře se sebral a s partou odešel do světa. Babička byla celé léto doma sama a starala se o hospodářství. Na podzim děda přišel ze světa, pospravoval, co bylo rozbitého, a hlavně přinesl peníze na živobytí. Za to si pak koupili chalupu s doškovou střechou. Už nebyli naprostá chudina, měli vlastní chalupu. Táta pak vystudoval vysokou školu, ale za cenu, že se na studiích živil sám, protože v průběhu studií děda zemřel. Teta studovat nemohla, šla po ukončení povinné školní docházky do práce a pomáhala s hospodářstvím. Moje matka taky začala studovat, ale musela studium ukončit, zemřel jí otec a na studiích ji pak neměl kdo živit. Dostudovala jako vdaná se dvěma dětmi, a to jen proto, že jí můj táta pomáhal. My s bráchou pak vystudovali jen díky stipendiím, nedovedu si představit studovat a živit se, vzhledem k tomu, že jsme měli přednášky povinné, by to ani nebylo možné.

A cestování? Ano, cestovala jsem a cestuju ráda. Jako studentka jsem jezdila jako průvodkyně Čedoku, ale taky jsem jezdila vlakem nebo stopem, jen s dekou v báglu. Moje dcera procestovala s kamarády stopem půl Evropy. Prostě nebyly prachy. I dneska si tu a tam dopřejeme zahraniční dovolenou, na all inclusiv jsem byla jen jednou, častokrát jedu ve slevovém programu nebo si vybírám levnější dovolené. Pravda, poznávačky jsou dražší, ale těch si nemůžu dopřát toĺik, kolik bych chtěla, není na to.