j.a.s, a tím chceš říct co? Že jí měl stát za zády policajt, aby blbá rozhodnutí nedělala, nebo co? Každý z nás dělá v životě rozhodnutí, někdy jsou dobrá, jindy špatná, a taky si za ně neseme následky. Můj kamarád rozfrcal všechny peníze, co dostal za byt a stěhuje se do pečováku. A co jako? Má poprosit Babiše, aby ho nechal bydlet na Čapím hnízdě? Nebo ty mu pomůžeš a bude bydlet u tebe? Moji rodiče třeba taky kdysi ze zoufalství začali stavět, kdyby měli šanci na státní byt, tak by to neudělali. Bylo to tvrdé odříkání, protože ten domek stavěly vlastně tři generace. Ale prostě se o to následující generace postaraly a díky tomu máme kde bydlet? Za to se mám stydět, nebo to máme prodat, abychom se nemuseli stydět a chodit kanálama, že jsme to teda neprohráli v kartách nebo neprochlastali? Nějak nechápu tvoje myšlení. Každý jsme nějaký, každý si v sobě neseme něco po rodičích, prarodičích, každý něco předáme svým dětem. To jsou holt karty, které jsme dostali do vínku a se kterými prostě hrajeme. Víš, mně nevadí, když se někdo snaží, tomu je třeba podat pomocnou ruku. nejhorší ale je, když mám lidi, co se nesnaží se svým životem něco udělat, ale druhým závidí, ti jsou na zastřelení.