Kat, ale jo, to úplně chápu...a i to znám - moje dcerka taky chtěla chodit chvíli k psycholožce, sehnali jsme ji hodně rychle, dokonce normálně na pojiš´tovnu, byla tam asi 6x, utřídila si určité věci, slyšela úplně cizí názor cizího člověka a bylo to fajn.
Ona se teda hlavně potřebovala vypovídat, myslím dceru, psycholožka to nakonec shrnula...a bylo to fajn. Po půlroce to přestala potřebovat.

Ale ta psycholožka jen doplnila to všechno, co jsem psala předtím, spoustu věcí si našla sama, spoustu věcí "prostudovala"...ale tahle dcerka je vstřícná k povídání, k "probírání", ke svěřování, strávila jsem s ní opravdu stovky hodin...a nakonec je to taková moje mladší kamarádka . Dospěla pak hrozně rychle. teď je jí 20.

A procházela různými výkyvy...a průšvihy, většinu z nich jsem tu postupně psala...byl to děs...ale taky věděla, že má velkou oporu, že ji máme rádi. prošla i fází sebepoškozování, nebylo to úplně hezké období.
Ale zas to stálo ve finále za to!


Druhá dcera zas byla silně nesdílná, tam to bylo všechno mnohem těžší.
Je fajn, když teenageři mluví, chtějí se svěřovat, bavit, diskutovat, hledat...poznávat. A Poznat, jak funguje náš vlastní systém (může odlišně než ten rodičovský, a to děti taky mate) je podle mne super.