Heleno,

ředitel je celkem normální, ale v malé obci je obrovský tlak veřejnosti. On samozřejmě moc dobře ví, kde je problém, jen nemá moc nástrojů, jak ho řešit. Vlastně ty možnosti vyčerpal dřív, než mě do toho uvrtal. Teď už jen sklízí, co zasel, když těmto dámám vyšel vstříc před několika lety v něčem jiném (v zásadě si vymohly změnu třídní učitelky jen proto, že tu druhou považovali za lepší).

No a já jsem měkkoň, nedokážu mu v téhle situaci říct, že se na to vykašlu. Vím sice, že bych měla a možná k tomu dospěju, ale v tuhle chvíli bych prostě podrazila nohy jemu, protože on jinou možnost nemá.

Já mám vztek hlavně na tu bývalou kolegyni. Vždycky jsem si myslela, že dokážu vnímat děti nezaujatě, že dokážu vytěsnit osobní sympatie a antipatie. Ale teď už vím, že ne. Když koukám ve třídě na ty děti, kterých se to týká, jejichž rodiče tohle dělají, dostanu vztek, i když nechci. A to mě na tom štve asi nejvíc. Těm dětem to najevo nedám, ale je to další energie vrážená úplně jinam, než kam by měla jít. Strašně to vyčerpává.

Hledat místo jinde nemám chuť. Vím, že bych nejspíš našla bez problémů, ale mám strach, že jinde to nebude o nic lepší (informací o dostupných školách mám celkem dost). Pokud skončím, tak úplně, nebo alespoň co se běžných základek týče.