Objevila jsem Ameriku v podobě jedné z pohádek Grimmů - Svéhlavé dítě. Možná je známá, já se s ní potkala až teď a pořád nad ní přemýšlím
Je kraťoučká, kopíruji:

"To vám žilo bylo kdysi dávno na tom našem Božím světě jedno svéhlavé dítě. Bylo vám tak vzdorovité a neposlušné, že nikdy neudělalo to, co chtěla jeho matka. Možná proto v něm náš Pán neměl žádné zalíbení a jednoho dne na něj seslal ošklivou nemoc, ze které mu žádný lékař neuměl pomoci. Za krátký čas tedy to svéhlavé děcko leželo na smrtelné posteli a náš Pán si ho povolal k sobě.

Když hocha uložili do hrobu a jeho rakev zasypali zemí, tu se najednou ven vynořila jeho ruka a ukazovala do výše. Tak rakev otevřeli, ruku mu položili vedle těla a hrob opět přikryli hlínou. Ale marné bylo snažení lidí, neposlušný hoch vystrčil opět ruku ven.

Tu se jeho matka konečně rozzlobila, popadla lískovku a tu neposlušnou ruku pěkně vyšlehala. A bylo to! Ruka se stáhla zpět a od té chvíle leželo dítě v hrobě v míru a pokoji."

Prosím o vaše názory, postřehy - laické, odborné, literární, historické, jakékoliv
S dovolením nenapíšu, co si myslím (když tak až později), ať nikoho neovlivním. Jen podotknu, že chápu, že v pohádkách jde o symboliku, archetypy a pod.