V pohádkách bejvaj univerzální archetypy, ale to neznamená, že tam jsou jenom ony a jenom univerzální modely vztahů. Vždycky jsou zabarvený dobovým společenským kontextem, zvyklostma, kolektivníma zkušenostma.

Dobový irský pohádky z poloviny 19. století nemívaj dobrý konce, bylo to v době po tamním hladomoru, sdělovaly dětem, že svět prostě není dobrý místo k žití.

No a dnešní pohádky zas třeba ukazujou hospodářský zvířátka na dvorku, jak spolu žijou a hrajou si, v podstatě sdělujou, že konkrétní zvířata, který vidíme a známe, jsou osoby, mlčky a nepřímo se tím taky sděluje, že maso na talíři rovná se zvířata, který nevidíme a nevnímáme.