Pozoruji to na něm asi 14 dní (nejsem si vědoma žádného spouštěče). Vzteká se a pláče kvůli maličkostem: v jeden den nepřijel mu kamarád na přespání kvůli nemoci a řízl se do prstu-nijak dramatický a byl z toho srdceryvný pláć na čtvrt hodiny, ptal se, jestli není pátek 13. a žehrali na svoji věčnou smůlu. Dnes ráno mu nešla narovnat kapuca na mikině a ťuknul se do hlavy dveřmi od lednice a zase natahoval a tvářil se, že mu spadly hračky do kanálu. Dřív takový nebýval. Naopak. Byl veselý, živý, energický, nad věcí. Jsem z toho trochu vyděšená a vůbec nevím, co se mu stalo nebo jak na to reagovat. Nepoznavám ho, není to prostě on. Když se nic neděje, je to v pohodě, ale stačí drobnost a hroutí se z toho. Jednou mi dokonce řekl, že mu občas připadá, že má život na prd, ale pak že ho to zase přejde. Nechci z toho hysterčit, zároveň taky nic zanedbat, ale není zralý na návštěvu psycholožky? Za odpověď předem děkuji. Hezký den!