Jéžiš, já zažila už jako malé dítě kubánskou krizi a zavraždění Kennedyho . Sanmozřejmě rok 1968, tanky v ulicích, nápisy "Jdi domů Ivane" - lidi taky panikařili a vykupovali mouku a konzervy. Uhelné prázdniny v r. 1979 jsem zažila už na VŠ, měli jsme prodloužené zkouškové a prožila jsem báječný čas na běžkách, Černobyl 1986, to bylo nádherné počasí a byla jsem celé dny venku s dítětem (naštěstí se to zatím na nás neprojevilo), rok 1989, Sametová revoluce, to byla čirá radost, úleva, euforie ze svobody, nádhera, 1993 zánik Československa, dodnes mě z toho bolí srdce, 1997 povodně na Moravě, byli jsme zrovna na dovolené, lilo a lilo jako v Medvídkovi Pú, na přelom roku 1999/2000 si moc nepamatuju, vím, že jsme si tehdy v práci říkali, jestli pojednou počítače - jely. 11. září, pamatuji si, jak jsem přišla z práce a syn mi to ukazoval na internetu. Pak si pamatuji ještě vlnu tsunami v Thajsku po Vánocích, myslím, že to byl rok 2004.
Naštěstí se nic mně ani mé rodině v žádné z těch událostí nic nestalo a vzhledem k tomu, že moji rodiče zažili válku, tak to, co jsem zažila já, není proti tomu vůbec nic.