Zažila jsem Černobyl, ale to se tehdy moc neprožívalo, protože nám neřekli, že to máme prožívat. Vlastně trochu paniky vzbudily jenom spoluhráčky, které byly v té době na turnaji v Polsku a vrátily se s tím, že tam se to řešilo víc a všichni dostali nějaké jodové tablety. Ale v prvomájovém průvodu byly i tam.
Potom určitě listopad 1989, ale ten u nás na maloměstě probíhal tak nějak tragikomicky, moc jsem tehdy nevěděla, co si o tom myslet. "Studentskou stávku" u nás organizoval ředitel gymnázia, do té doby velký komunista a najednou nás naučil Gaudeamus igitur a hnal na náměstí
Pak byla jeden rok jakási "měnová krize" (asi 1999?), kdy padala koruna, naši zrovna prodali po dvou letech podíl na takové zřícenině po prababičce a snažili se honem utratit peníze za něco smysluplného, než ztratí hodnotu. Koupili tehdy sedačku a křesla, dost hnusná, ale nebyl výběr, měli to tuším až do předloňska.
Nejasnosti kolem přechodu počítačů do roku 2000 si pamatuju, ale osobně jsem to nijak zvlášť neřešila, účet v bance jsem měla sotva rok (pracovala jsem 3. roky a do té doby dostávala výplatu v hotovosti, ve výplatním sáčku ) a moc toho na něm tedy nebylo.
V době povodní jsem pracovala v Radotíně, naštěstí jsme kvůli "panice" jedné kolegyně, která mi volala v 7 ráno, že se bojí tam jet, nedjely do práce ten den, kdy se přerušilo spojení a taky přívod el. proudu (já bych klidně jela, nezdálo se mi nic divného na tom, že prší 3. den v kuse a na TV jsem se nedívala). Pak jsme nepracovali týden vůbec a dalších několik v náhradních prostorách u majitele v baráku. Pak jsem dala výpověď
Jinak už mě napadá jen jedna minikrize, když jsme byli o prázdninách u našich a po bouřce nešel asi 2-3 dny proud (což se stává při bouřkách pravidelně, ale většinou jen na několik hodin, max. přes noc). Mamka byla hrozně na nervy kvůli mrazáku nacpanému masem a ovocem. Od té doby mají naši generátor a jak se jim teď hodil, když byla Sabina...