Za mého života se událo leccos, ale mne osobně se nějak nedotklo nic. Nějak se neumím správně vyšokovat něčím, o čem bych se bez současných sdělovacích prostředků ani nedozvěděla. Vyrostla jsem s rodinnou pamětí bombardovaných Vinohrad, měnové reformy, nespravedlivě vězněných příbuzných, zabaveného majetku. Vyhrožováním válkou, pádem počítačů a podobnými moderními horory digitálního věku místo bludiček a hejkalů se nějak dojmout nedokážu. Záplavy roku 2002 si pamatuju, ale v celosvětovém měřítku byly pořád lokální. Máme štěstí, že (zatím) žijeme ve velmi klidných časech, takovou další Tamboru bych zažít nechtěla.