Záplavy 2002 byly zajímavé. Nás se teda nijak nedotkly. Jen dcera byla tehdy ve Francii a jela stopem zpátky. Vezl ji šofér od Hradce Králové a někde v polovině Německa zjistili, že v Čechách jsou záplavy. Tehdy nebyly ani mobily tolik rozšířené, navigace už vůbec ne. Tak jsem jim na netu zjišťovala, kde je jaká situace, protože přece jen v Německu neslyšeli české zprávy. Oni mi ze začátku nevěřili, ale když jsem jim řekla, že Praha je neprůjezdná a bylo evakuováno přes 100.000 lidí z Karlína, tak nejdřív znejistěli a až pak mi začali věřit, že to v Čechách není legrace. Pamatuju si, že tehdy byl přes Vltavu průjezdný jen jediný most v Praze, a to Barrandovský, jinak byly všechny mosty zavřené a objet se to nedalo, nebylo kudy. Ten řidič byl tehdy strašně šťastnej, když jsem je navigovala, kudy mají jet a kde to je průjezdné. On dojel domů vcelku v pohodě, ostatní jeho kamarádi to štěstí neměli, zkejsli před Prahou a nedostali se domů vůbec, až když voda trochu opadla a zprůjezdnily se mosty. Tak jsem mu aspoň nějak oplatila to, že přivezl dceru ve zdraví. No, a dcera hodina v Praze na hlavním nádraží bágl do úschovny a půl dne jezdila po Praze (tramvaje tehdy krátce jezdily zadarmo) a pozorovala a fotila povodně. Domů přijela s očima navrch hlavy, že si nemyslela, že se něco takového v Čechách vůbec může stát.
A taky vím, že tady v okolí měli lidi dost stažený zadky, protože v jižních Čechách hrozilo, že by se mohla protrhnout hráz Rožmberka, a to by znamenalo takovou vlnu, že by ji nemusela přežít Soběslav a další města po proudu Lužnice. Naštěstí Rožmberk včas upustili a hráz to přežila.