Tuto větu používá můj otec co má paměť sahá a často.
Vyjadřuje tím "vím, že dělám věci z tvého pohledu špatně, ale jinak to neumím, nechci dělat".

Nereagujeme na to přímo nikdo nijak. Většinou tím otec spíše odlehčuje situaci, když mu přijde tok vý(či)tek příliš silný (obvykle od mojí mámy - jeho ženy, ale i od nás dětí případně někoho jiného spíše blízkého). Má ovšem velmi nízký práh tolerance

Navazujeme, máme-li potřebu, ve smyslu "No ale mohl bys přeci jen..." smířlivým, chápajícím tónem.
Jsme tedy rodina, kde se hlasité či jinak prudké hádky nevedou a všichni spolu vychází v pohodě, takže to takhle funguje