Protože je všude Corona a já mám i jiné trápení, rozhodla jsem se napsat, jak se to vyvíjí s naší situací. Ať je tu i jiné téma.
Momentálně jsem ve výpovědi, tč. jako většina matek na OČR. Psychicky jsem nezvládla pobyt ve stejne práci. Kdy manžel je schopen se tvářit do pohody a doma jako cizi. Celé dva měsíce v podstatě "šílenství", kdy já jsem se snažila stále diskutovat, řešit, přemlouvat a on chladně stále opakoval, že to nemá cenu. A že rozhodně v tom není nikdo jiný.
Ulevilo se mi, když se odstěhoval.
Jenže jen částečně. Nějak jsme domluveni na péči a i peníze jsme nějak pořešili - zatím.
Teď trpím, když nemám děti-i když díky Koronaviru to je teď lepší, ale co pak?
Nemůžu překousnout, že mě tak najednou odřízl. AD částečně pomáhají na tu pekelnou beznaděj, ale pořád to nemám pod kontrolou. Vždy byl rodinný typ. Žádný pitomec.
Nemluvíme spolu. Máme pravidelném režim a děti mu říkají info o škole sami, celé je to na pytel. Nemůžu s ním být. To hned začnu slzet. Děti vyloží před barákem. Nechci ho vidět.
Ani nevím, jestli chci radu. Na to rada není.
Už se jen modlim, ať je to za mnou. Fakt se cítím spíš hůř. Je to už definitivní.