Já jo, jsem teď poprvé v dospělém životě nevystresovaná a stíhající. Nestrávím přes dvě hodiny denně cestováním, zavážením dětí do škol a na hlídání, práce se mi jde na HO líp od ruky a necouráme furt někam za zábavou. Děti lítaly po venku, dokud bylo hezky a celkem nás nechaly se soustředit. Teď staví sněhuláka, tak taky půjdu na chvíli pracovat. Učí se samy, nic po nás nepotřebují, jenom třeťáčkovi kontrolujeme, jestli to má všechno správně, ale to je na chvilku.

Jsme doma na HO oba, takže na úklid vlítneme jednou denně na půl hodinu všichni i se staršíma dětma a máme uklizeno, i když teď nechodí uklízečka. O vaření se dělíme ve třech (manžel, nejstarší dítě a já). Děláme různé věci, ke kterým jsme se roky nedostali, vysekání keřů z nepoužívaného kouta zahrady, sázení kytek, malování domu, úklid komory, garáže, půdy, ......

Dokonce jsme zasadili jakési semeno, co jsme před deseti lety přivezli z tropické dovolené a teď jsme ho našli při úklidu garáže. Muselo se nějak nařezávat a ošetřovat, aby vzešlo a už tady hezky pučí. Stromek bude navždy symbolem karantény, kdy má člověk fakt hromady času.

Obávám se, že kdyby bylo na nás pěti, tak už si tu karanténu dobrovolně necháme, ale zaměstnavatelé a školy by asi nesouhlasili:-D